Rozhovor s režisérem Jakubem Folvarčným

TINŮV NEUVĚŘITELNÝ PŘÍBĚH - ROZHOVOR S REŽISÉREM JAKUBEM FOLVARČNÝM

Jakub vystudoval pražskou DAMU (je absolventem herectví Katedry alternativního a loutkového divadla), ovšem tvrdit, že je „jen“ hercem by bylo krátkozraké. Věnuje se profesionálně režii, je též výtvarník, loutkář, textař, básník a zpěvák. Je autorem na volné noze a spolupracuje s různými divadly a profesionálními soubory (Alfred ve dvoře, Studio ALTA, STK Theatre Concept, Divadlo D21, Divadelní společnost Masopust,…). Jeho rozsáhlá tvorba překračuje žánry a věkové rozdíly a je oceňována jak u nás, tak i v zahraničí. Mosteckému publiku je znám z inscenací uváděných na festivalu Young for Young.

Jak ses dostal k tvorbě pro děti? Co tě na ní zajímá?

Tvorba pro děti a její "propedeutika" byla přirozenou součástí kurikula na KALD DAMU. Tento plán studia, tak, jak jej pro náš ročník připravila naše moudrá vedoucí, nedávno zesnulá Markéta Kočvarová Šartová, byl pestrou paletou možností, z nichž byly všechny tak zajímavé, že dodnes nevím, kam dřív skočit:) Musím ale dodat, že vlastně nechci tuhle kategorii divadla jakkoli vymezovat, a to, co mne na tvorbě pro děti baví, je dělat ji tak, aby primárně "pro děti" nebyla. Jsem divadelní a loutkoherecký pankáč, který soustavně bojuje proti podceňování dětské vnímavosti, schopnosti pochopit z kontextu nové informace, neznámá slova… zkrátka proti obecně přijímanému mýtu, že takové divadlo pravděpodobně nebude bavit dospělého diváka.

Jakou roli v tvojí divadelní tvorbě hrály/hrají loutky?

Loutky a jejich animace (v některých případech i jejich, řekněme, umrtvování) je pro mne téměř nedílnou součástí tvůrčího arsenálu. Pohybuji se volně spektrem loutkových možností od objektu po klasiku, s tím, že s podobou a technologií loutky často výrazně experimentuji. Myslím, že jsem vyvinul některé nové loutkové formy nebo alespoň jejich možné variace a nuance.

Jak bys charakterizoval svoji spolupráci s Divadlem rozmanitostí?

Spolupráce s divadlem je zážitkem intenzivním, vezmeme-li v úvahu, že zastávám jak funkci režiséra, tak scénografa. Jsou okamžiky, kdy je člověk osloven během několika minut všemi složkami provozu divadla najednou a všem musí uspokojivě odpovědět. Pro mne, který doposud tvořil v naprosto svobodném časovém pásmu umělce na volné noze, je to výborná škola plánování a schopnosti rychlého rozhodování. Spolupráce je vlastně nad očekávání příjemná a hladká. Cítím se tu moc dobře.

Proč by měli diváci vidět Tinův neuvěřitelný příběh v Divadle rozmanitostí?

Protože to bude velká nádhera.

(otázky kladl dramaturg Jiří Ondra, foto Jana Vacková)