Rozhovor s uměleckým šéfem Divadla rozmanitostí Tomášem Alferim
Jak hodnotíte uplynulé oslavy DR?
Otázka širokého záběru…Vlastnímu nedělnímu „Galaodpoledni“ předcházela několikatýdenní příprava na několika frontách. Připravovalo se „Rozmáňácké pexeso“, výstava z fotografií všech 25ti sezón a samozřejmě týdenní workshop a příprava vlastního „Galaprogramu“. Je mi ctí, že mám k ruce kolegy a spolupracovníky, co věci chytnou za správný konec a i na úkor svého volného času je dovedou až do konce. Těch nebýt, není pexeso, není ani výstava, není žádné „Galapředstavení“ a skončili bychom snad jen u rautu a rutinního uvedení představení z našeho repertoáru. V neděli bylo natřískáno a závěrečný potlesk byl hezkou tečkou a zadostiučiněním pro všechny účinkující.
Co Vám osobně i DR spolupráce s amatéry přinesla?
Především utvrzení, že divadlo nadále zůstává fascinujícím magnetem pro ty, kdo ho vytváří i pro ty, kdo ho navštěvují.
Radostná a poučná především pro všechny kolem. Je otázka, kdo od koho se toho víc naučil…
Našlo se něco, co Vás během náročného týdne zaskočilo?
Já osobně
jsem dopředu počítal s tím, že mě něco stoprocentně zaskočí. Když mě pak
něco zaskočilo, byl jsem na to připravený a nezaskočilo mě toJ Jsme zvyklí improvizovat. A
představa, že se věci naplánují do puntíku přesně a pak se tak i realizují,
nutně vylučuje lidský faktor. A protože jsme lidi, to si pište, že se věci děly
někdy podle svých vlastních pravidel a žily si svým vlastním životem. A pak už
to byla otázka tvůrčího přístupu. A to je přeci naše práce :-))
Co myslíte, že se podařilo předat dětem během workshopů, co všechno se mohly naučit?
Jak vzniká inscenace od svého prvopočátku. Se vším, co k tomu patří. Legrace, skepse, spolupráce s výtvarníky, s hudebním skladatelem a korepetitorem, otázky typu „Stihneme to?“, tvůrčí krize apod… Ve zhutnělé intenzivní podobě prošly procesem měsíčního zkoušení.
Je možné očekávat další podobné projekty?
Stalo se tu něco nového, něco, co prokázalo životaschopnost a získalo hlubší smysl. Ten by se pochopitelně ztratil, pakliže bychom nějakým způsobem nenavázali. Čili ano, ve spolupráci s dětskými herci budeme určitě nějakým způsobem pokračovat.
Co byste Vy sám popřál DR do dalších let?
Především ať je jich mnoho. Divadlo pro děti a jejich rodiče, babičky, dědečky, tetičky, strýčky atd… je speciálně v našem městě kulturní nezbytností. Počet našich návštěvníků teď roste napříč věkovými skupinami. Ať je tomu i nadále a ať máme možnost si totéž přát na dalším výročí!