ROZHOVOR S JIŘÍM JELÍNKEM

Jak jste se dostal k tvorbě pro děti?

Když jsme se dříve pokoušeli s Divadlem Dno o pohádky, skončilo to vždy fiaskem, ty věci prostě nebyli pro děti. V Huse na provázku jsem se k pohádkám (tenkrát) taky nedostal. Takže odpověď: Když jsem dal výpověď v Huse (Divadlo Husa na provázku), nabídli mi v Minoru autorskou režii představení pro děti od 3 let. Trochu jsem se bál, že to nebudu umět, a tak jsem to představení dělal na míru divačce, dceři Františce, co jí v té době byli 3 roky. A tak vznikl KONŽERT.

Co vás na dětském divadle zajímá? Proč se mu věnujete?

Baví mě ta bezprostřednost reakcí. Když se dětské publikum nudí, poznáte to hned. Takže chci, aby se bavili, a přitom jim nechci podlézat. Navíc mě baví myslet i na ty rodiče, co sedí vedle, aby si nepřipadali jako "na pohajďe". Baví mě brát to vážně.

Jakou roli ve vaší divadelní tvorbě hrály/hrají loutky?

Úplně stěžejní. I když dělám třeba činohru, tak to loutkové myšlení tam zůstává. Celkově koukat na svět jako loutkář mi přijde milosrdnější, nežli koukat na svět optikou třeba předsedy vlády.

Proč by měli diváci vidět Drakopohádky aneb dračírnu pro malé i velké draky v Divadle rozmanitostí?

Hromadně se s celým týmem snažíme, aby to byl zážitek. I kdybyste příběh Drakopohádek zapomněli už na schodech (a že jich v Rozmáňu je:-)), syntéza hudby a výtvarna a energie draků by vám mohla vydržet do příští návštěvy Rozmáňa. Doufáme, že to bude návykové. Roztančení Mostu je, myslím, slušný cíl.

Jiří Ondra, dramaturg

Umelěcký šéf Tomáš Alferi a režisér Jiří Jelínek